Práva a svobody člověka a občana

Od okamžiku svého vzniku, každý člověk, bez ohledu na národnost, etnický původ, rasu nebo pohlaví, mají základní práva. S přibývajícím věkem a zavedení sociální společnosti na toto téma se zvyšuje rozsah práv, svobody a povinnosti ve vztahu k okolní společnosti a lidem.

Poprvé práv a svobod člověka a občana jsou uvedeny ve francouzském „Deklarace práv“, která byla přijata v roce 1789, i když myšlenka má dlouhou historii, nejstarší zmínka o základních výsad jednotlivce se vztahují k roku 1215 (rok přijetí anglického „Charta“).

Ale poslední dokumenty a nejdůležitější pro většinu zemí byl „Všeobecná deklarace lidských práv.“

Pokud vezmeme v úvahu tuto záležitost v rámci samostatného státu, základních práv a svobod člověka a občana v Ruské federaci, například, podporoval a respektoval ústavu.

Constitution odst všechny právní výsady a svobody občanů na jednotlivé skupiny, které pokrývají všechny hlavní oblasti lidského života:

• osobnostní práva a svobody;
• politika;
• sociální a hospodářská práva;
• kulturního.

Individuální práva a svobody člověka a občana mají přednost.

K dnešnímu dni, tato skupina je věnována zvláštní pozornost, protože státní politika se zaměřuje na veřejné blaho, zatímco ústava Sovětského svazu nejdůležitější místo byl dán ekonomickou stabilitu země a jejích záruk.

Osobnostní práva náleží každé lidské bytosti od okamžiku jeho narození a nemají žádnou vazbu k národnosti nebo občanství, oni jsou nezadatelná.

Druhá kapitola ústavy přenesena a upevnil práv a svobod člověka a občana v souvislosti s jeho osobnosti:

1. Právo na život a na ochranu zdraví znamená nemožnost beztrestně brát život jakékoli osoby. Potvrzení tohoto pravidla se odráží nejen na výrobu různých druhů trestu, ale také zákaz trestu smrti, i když to může být podáván jako trest ve výjimečných případech.
2. Právo na ochranu a ochranu důstojnosti každého jednotlivce znamená, že nikdo nesmí být podroben mučení nebo jakýkoli jiný druh násilí či trestu, který může ponížit člověka. Do této kategorie lze přičíst nejen fyzický trest, ale ústní prohlášení o pomluvu a urážku.
3. Právo na soukromí znamená nepřípustnost nezákonného zbavení svobody nebo majetku.

Zákon stanoví, že omezení svobody jako sankci za protiprávní činy, omezení je možné pouze po procesu nebo vyšetřování.

Ústava zakotvuje práva, jako je ochrana integrity a soukromí, ochranu cti a dobrého jména, osobní a rodinné tajemství. V souvislosti s těmito pevnými pravidly zakázaných nelegálního shromažďování, ukládání a šíření informací týkajících se ochrany soukromí, bez souhlasu osoby.

Neméně důležité je osobním právem je právo volného pohybu, zajišťující volný pohyb nejen v ČR, ale iv zahraničí. Zejména poskytuje neomezenou škálu ubytování, a to jak v tuzemsku iv zahraničí.

Práva a svobody člověka a občana jsou nedotknutelné hodnoty od starověku, u kterých dlouho a tvrdě bojovali a samy o sobě, a mnoho lidí pravítka. K dnešnímu dni je systém práv je vytvořen takovým způsobem, že všechny základní lidské hodnoty jsou chráněny zákonem, provádí aktivní opatření ke zvýšení finančních prostředků pro jejich přísné dodržování.