Mezinárodní námořní právo

Mezinárodní námořní právo je soubor určitých norem, stejně jako jasné zásady, které řídí vztahy zemí v používání vody. Od starověku slouží toto území lidstvu k různým činnostem. Lidé zabývající se navigací, těžbou různých zdrojů, vědeckým výzkumem atd. Státy a organizace v celosvětovém měřítku také vstupují do vzájemných vztahů v průběhu svých činností prováděných na vodních plochách. Tyto vztahy upravují mezinárodní námořní právo, což je soubor právních norem.

V souvislosti se zvláštnostmi činností prováděných na vodních plochách nemají legislativní akty, které ji upravují, oběh v jiných oblastech mezistátních vztahů. Jedná se o:

- svoboda na volném moři plavby;

- právo na nerušený pohyb námořní dopravy nad teritoriálními vodami náležejícími zahraničním organizacím;

- právo mírového průjezdu přes úžiny, které se používají pro účely nadnárodní plavby atd.

Mezinárodní námořní právo je nedílnou součástí integrovaného systému mezistátních právních aktů. Vodní plochy naší planety se dělí na:

- svrchované území uvnitř státní hranice;

- prostory, které nepatří do žádné země na světě.

V závislosti na jejich příslušnosti ke konkrétní skupině se právní stav vodní plochy liší. Moře a oceány, které jsou považovány za státní území pobřežního státu, mají jednotné právní postavení. Právní režim územních, souostroví a vnitrozemských vod se však poněkud liší. Samostatným typem prostoru jsou úžiny, které používají soudy různých států.

Zdrojem mezinárodního námořního práva jsou úmluvy o kontinentálních šelfech a rybolovu, ochrana zdrojů vodních ploch a pobřežních území. Systém určitých norem a zásad týkajících se využívání neutrálního prostoru potvrzuje svobodu:

- lety;

- doprava;

- pokládání kabelů potrubí;

- rybolov;

- výzkum vědecké povahy.

Mezinárodní námořní právo zavádí mimo teritoriální vody podřízenost soudních orgánů státu, jehož vlajka je vyvíjena na jejich stožáru. Vojenské nebo policie, stejně jako hraniční lodě z jiných zemí, nemají právo uplatňovat pro ně jakoukoli restriktivní svobodu jednání. Tento princip může být porušen pouze v přísně omezených případech, jejichž účelem je zajistit bezpečnost plavby. Vojenské lodě mají tedy právo zabavit pirátské lodě a zatknout osoby na palubě. Následně se Mezinárodní tribunál pro mořské právo zabývá zpracováním případů loupeže nebo zadržování, násilí nebo jiných pirátských činů, které zadržená posádka spáchala pro osobní zisk. V případě, že je však loď nebo letadlo zadržena nepřiměřeně, je zaplacena náhrada škody nebo ztráty. Stejná zásada by měla platit i pro práva pronásledování.

Mezinárodní legislativa umožňuje jakémukoli státu zatýkat loď na volném moři. Taková opatření by měla být provedena, pokud by cizí loď porušila zákonnost během přítomnosti na vnitřních hranicích země.

Úmluva OSN stanoví, že prostor mimo teritoriální vody, jakož i její dno, je vyhrazeno pro mírové účely. To znamená, že státy mají zakázané projevovat agresivní, provokativní a nepřátelské činy proti ostatním zemím v těchto oblastech.