Kolektivizace zemědělství: příčiny a důsledky

Všechny roky revoluce se od nás odvracejí a současně mladší generace chápe méně a méně události těch let. Na výuce historie ve školách je věnováno určitý počet hodin pro studium tohoto složitého a tragického období v životě našeho státu. Bohužel dnešní mládí však bohužel plně nepochopí, co se stalo v roce 1917 a po ní. Zkusme znovu se vrhnout do porevoluční doby a je velmi oblíbené, abychom zvážili alespoň takový jev jako je kolektivizace zemědělství.

Důvody pro kolektivizaci zemědělství byly zakořeněny v úloze spáchat industrializační průlom, který byl pro zemi Sovětů nezbytný pro sebevlastnění mezi nepřátelskými zahraničními sousedy, kteří jej nechtěli vnímat jako realitu, která se stala skutečností. Od prvního okamžiku, kdy bolševici zaujali moc, uvítali znárodnění veškerého majetku, který existoval na území státu. A kolektivizace zemědělství byla formou přistěhovalectví půdy, která se stala vlastním majetkem. Vytvoření kolektivních farem nebylo jednorázovou událostí, která byla oznámena v roce 1929. Proces přeměny jednotlivých hospodářství patřících k prosperujícím rolníkům do kolektivních bolševiků byl již připravován v letech "válečného komunismu". O tom svědčí fakt o výsadbě obcí, který se v té době objevil, a vlastnictví tam bylo výhradně veřejně. A přestože přechod k nové hospodářské politice vedl ke zhroucení obce, ještě před "velkým krizovým rokem" existovalo již řada kolektivních farem, které sjednotily téměř 4% domácností rolníků. Tato sdružení byla nazývána TOZ, tj. Partnerství pro společné pěstování půdy.

Vyzýváme-li důvody kolektivizace zemědělství, nedokážeme se jen dotknout problémů s krizí na nákup obilovin, která v roce 1927 vypukla v SSSR. Pouze velké agrární asociace, které předložily státu, umožnily bezvýhradně stáhnout veškeré sklizené obiloviny a bezpochyby převádět plodinu do stodoly, aby pracovníkům poskytli chléb. Sázet na vytvoření nového druhu zemědělské organizace, což je precedens, který svět ještě nevěděl, mohli bolševici správně zvolit hlavního vykonavatele plánů, které vypracovali. Byl to chudý lid, který byl radikálně v rozporu s dobře fungujícími vrstvami obce. A na její podporu z města byli posláni komunisté, pětadvacet tisíců - fanoušci revolučního hnutí, kteří pevně věřili v šlechtu jejich poslání. A toto vedlo k úplnému odstranění kolektivizace zemědělství úplným vyloučením kulaků. Ve skutečnosti, pod sloganem boje proti nepřátelům revoluce, došlo k vyhlazování vrstvy venkovského obyvatelstva, který znal cenu půdy a rolnické práce.

Kolektivizace zemědělství rozdělila jednu vesnici před dvěma protilehlými tábory. V jednom z nich byli členové výborů chudých, kteří s nimi již neměli nic společného. A v dalších pěstích, které se "tříděly" do tří skupin: pěstí-kontrarevoluční, kteří byli zatčeni se všemi členy rodiny, velké pěstmi, které byly předmětem deportace do severních oblastí země a zbytek - ti, kteří byli přesídleni uvnitř Oblast, ve které žili.

Kritéria pro rozdělení do těchto kategorií byly velmi nejasné. Nicméně z této tragédie, na kterou se úplná kolektivizace zemědělství skončí, se nestane méně ambiciózní. Veškerá kolektivizace zemědělství zničila více než 1,1 milionu silných zemědělských podniků, na kterých se skutečně konalo hospodářství obrovského státu, dříve nazývaného ruským impériem.