Heineova „Lorelei“: stará německá legenda

Rhine poblíž Kapského Lorelei silně omezuje jeho průtok. V tomto bodě, je to velmi nebezpečné pro navigaci. Navíc je zde, že je velmi hluboká. Vítr vyje kolem mysu, a na druhé straně slyší zvuky vodopádu. Pojmenovat jednou přeložit jako „skály, které šeptá“. Pod vodou se útesy, které vytvořili nebezpečný vír tok. Dohromady daly vzniknout mnoha vraky. Mladý romantický básník v „Knize písní“ v roce 1823 dal baladu „Lorelei.“ Genrih Geyne nebyl první, kdo se na toto téma. Ho idealizoval, jak je požadováno, a doba jeho osobních zkušenostech.

Překlady Heine

Více než jednou a v různých obdobích básně Heine je „Lorelei“ ošetřené nejlepších ruských básníků. V každém z nich najdete rozdíly. Nejlepší překlad Heineho „Lorelei“ zvážit dílo S. Marshak. Ale tato volba - subjektivní preference. Autor tohoto článku přednost překladu Heineho balady „Lorelei“, který vytvořil Vilgelm Levik. Je také zajímavé porovnat postýlku s překladem. V tomto díle německé poezie a hudby tak dojemné, že se stala lidová píseň.

Tématem básně

Stručně popište, co to je asi Heine. Lorelei - zlatovolosaya krásná žena - sedící na vysoké skále a zpívá, takže každý, kdo projde to, nevědomky vrhá vesla nebo plachtu a začal naslouchat svým zpěvem a sledovat, jak se češe zlaté vlasy zlatý erb. V tomto okamžiku, vzduch je chladný, tmavý ... Rýn teče klidně. Obraz je tak krásná, že čtenář a plavec zapomenout záludností Rýna. Není divu, že Shipman zvykne jiskřit na vrcholu útesu a poslouchá záhadných melodických rýmy. Přestává všímat skálu, a před ním je jen krásná představa, jehož božský zní docela ho ztratit mysl. Konec je vždy jedna - plavec umírá. Jak již bylo řečeno, v prvních verších Heine, příběh starých časů.

poetické tropy

Na ruském Vilgelm Levik jsem si vybral amphibrach. Rhyme se používají kříž jako originál. 24 linek do 24 linek a tlumočníka v německém básni. Začali jsme uvažovat Heine básni „Lorelei“. Náš básník se neodchýlila od Heine. Lyrický hrdina je na břehu, a jeho duše je zmatený smutek. On je pronásledován jedním starým příběhu vypráví Now. Básník cítí blížící se vody v pohodě. Pro Rýn a usnul ve tmě. Lyrický hrdina jde do jiného světa a vidět poslední paprsek hořící slunce a zapálil jim muž na skále.

Lorelei

V básni není žádná akce. Je to všechno o popisu smrtelné krásy. To je ono, to vše ve zlaté záři (toto slovo je používáno třikrát umístěny vedle sebe, stejně jako tři repetice his Heine), obdivuje lyrický hrdina, nespouštěl oči. Jeho hladký akce - dívka klidně česání vlasy (tento výraz se opakuje dvakrát v Heine - Sie kämmt ihr Goldenes Haar, Sie es kämmt mit goldenem Kamme) - fascinující odpočinek. Magická song a vylévá z úst zcela okouzlí a zaujme ho. A nejen jemu, ale i veslař, který zapomněl na vlnách. Nyní je tragédie: absorbovat vodu plavec. Heine mluví o tom jako událost, která nemůže být vyloučena (Ich Glaube, die Wellen verschlingen). Síla Loreley zpěvu drtí vše. Je to smutné, poslední dva verše klade důraz na německého básníka: Und das hat mit ihrem Singen, Die Loreley getan.

nebezpečná zatáčka

Píseň je plná neznámou silou, tak vzrušující veslař, nevidí obrovskou skálu před sebou. Hledí jen na výšku, na krásné rodné zlatou Lorelei. Lyrický hrdina předvídá konec: na semknutých vlny navždy přes veslař. Celá Důvodem zpívat Lorelei.

Proč se starat o starého příběhu autora

Snad proto, že není tak dávno, co přežil pád z jeho nadějí. Rereading Brentano, Heine setkal obraz fatální, nevědomky nese horské krásy, který ho nadchl. Básník byl v lásce s Kuzinu Amaliyu, kdy žil v Hamburku, ale ona mu neodpověděl. Jeho zkušenosti vyústily v řádcích balady. Během nacistické éry Heine knihy upálen. To bylo možné pouze „Lorelei“, který byl vnímán jako folk.